V Los Angeles byl chladný lednový večer, ale uvnitř Staples Center byla atmosféra elektrická, překypující energií, na kterou nikdo z přítomných té noci nikdy nezapomene. 22. ledna 2006 se Kobe Bryant v ikonické fialové a zlaté barvě Lakers postavil na kurt proti Toronto Raptors a předvedl výkon tak velkolepý, tak nadpozemský, že se o něm bude mluvit po celá desetiletí. Abych to uvedl na pravou míru, pouze jeden muž v historii NBA kdy nastřílel více bodů v jediném zápase – Wilt Chamberlain, který v roce 1962 slavně prohrál 100. Ale to bylo v době, kdy byl basketbal zcela odlišný, kdy konkurence nebylo zdaleka tak intenzivní a Wiltova fyzická převaha neměla obdoby. To, co Kobe udělal v moderní, hyperatletické NBA, proti týmu, který se snažil všechno, aby ho zastavil, bylo něco mimo chápání. Ale jak se arénou rozléhal jásot fanoušků Lakers, jak to ohromení hráči Raptors bezmocně sledovali a jak se sportovní analytici snažili zpracovat to, čeho byli právě svědky, stala se zvláštní věc: Kobe Bryant se stal božstvem i padouchem. Někteří to viděli jako ultimátní ukázku individuální brilantnosti. Jiní to považovali za sobecký čin, svědectví o domnělé mentalitě „koule prase“, která ho pronásledovala léta. Ať tak či onak, ta noc všechno změnila.

The Making of a Monster: Why Kobe’s 81 was Inevitable

Kobe Bryant a jeho legendárních 81 bodů triumf a nenávist

Kobe Bryant nejenže nenarazil na velikost. Zkonstruoval to. V roce 2006 byl již široce považován za jednoho z nejlepších hráčů v lize. Ale poté, co byl Shaquille O’Neal v roce 2004 vyměněn do Miami, se Lakers stali jeho týmem, v dobrém i ve zlém. To znamenalo, že reflektor byl jasnější, očekávání vyšší a kritici hlasitější. A Kobe to miloval. Dařilo se mu v izolaci, nejen na hřišti, ale i ve způsobu, jakým ke hře přistupoval. Jeho notoricky známá „Mamba Mentalita“ nebyla jen slogan; byla to posedlost. Obsesivně studoval film, neúnavně trénoval a zdokonaloval své dovednosti na téměř nadlidskou úroveň. V době, kdy se sezóna 2005-06 převalovala, byl Kobe ofenzivní stroj s neukojitelným hladem dokázat, že dokáže vyhrát i bez Shaqa. Ten hlad dosáhl bodu varu té osudné noci proti Torontu. Utkání začalo relativně normálně. V poločase měl Kobe úctyhodných 26 bodů – silný výkon, ale nic mimořádného. Lakers prohrávali o 14. Pak se v něm něco změnilo. Ve třetí čtvrtině explodoval na 27 bodů.
Ve čtvrtém nalil dalších 28. Když zazněl poslední bzučák, měl 81. Ve druhém poločase překonal celý tým Raptors 55:41. Nebyl to jen objem bodů – byl to způsob, jakým to udělal.

  • Slábnoucí skokani nad dvojitými týmy.
  • Neohrožená jízda jízdním pruhem.
  • Trojky z absurdních dálek.

Nebyla tam žádná šťastná série, žádný trik. Jen čistá dovednost, vytříbená do umělecké formy. Ale zatímco fanoušci Lakers byli v extázi, mezi odpůrci se tvořil jiný příběh.

Láska a nenávist: Proč bylo Kobeho 81 tak polarizující

Pro basketbalové puristy a Kobeho legii fanoušků nebyla jeho hra s 81 body ničím menším než legendární.

  1. Bylo to proti skutečné konkurenci.
    Na rozdíl od 100bodové hry Wilta Chamberlaina – kde byla jeho velikostní výhoda téměř nespravedlivá – Kobeho výbuch přišel v éře elitních obránců, sofistikovaných schémat a neúnavných průzkumných zpráv.
  2. Neuvedl stat-pad.
    Nebylo tam žádné zoufalství trefit číslo. Prostě se snažil vyhrát. Lakers prohrávali, když šel do jádra, a potřebovali každý jeho bod.
  3. Bylo to technické mistrovské dílo.
    Způsob, jakým skóroval – práce nohou, výběr střel, efektivita – byl mistrovskou třídou basketbalového útoku. Střílel 28 ze 46 z pole (61 %) a 7 ze 13 ze tří (53 %). Nebylo v tom nic neuváženého.
  4. Bylo to prohlášení.
    V té době se mnozí ptali, zda by Kobe mohl vést tým bez Shaqa. Té noci je všechny umlčel.

Případ pro sobectví

Před 15 lety nastřílel Kobe Bryant 81 bodů ve hře – byl milován i nenáviděn!

  • Kritici to považovali za požitkářství.
    Někteří analytici tvrdili, že výkon, jako je tento, nebyl o vítězství, ale o individuální slávě. Pro ně to posílilo myšlenku, že Kobe není týmový hráč.
  • Přišlo to v utkání základní části.
    Na rozdíl od 63bodového zápasu play off Michaela Jordana nebo historických finálových výkonů LeBrona Jamese se Kobeho výbuch odehrál v lednu, ve hře, která nenesla váhu mistrovské bitvy.
  • Neudělal své spoluhráče lepšími.
    Zatímco některé superhvězdy povznášejí své okolí, Kobe často nesl náklad sám. Té noci měl jen dvě asistence – což dále podpořilo kritiku „koule prase“.

Debata o Kobeho 81bodové hře zuřila roky. Ale jak čas plynul, kritika odezněla a zanechala za sebou nespornou pravdu: byl to jeden z největších individuálních výkonů v historii sportu. Byl to nesmrtelný okamžik – ten, který zapouzdřil vše, co dělalo Kobeho Bryanta tím, kým byl: brilantní, posedlý, neúnavný a neomluvitelný. O patnáct let později se legenda oné noci stále ozývá basketbalovou historií. Ať už jste ho milovali nebo nenáviděli, jedna věc byla nepopiratelná.